pátek 20. července 2018

5 tipů na vylepšení letního balkonu




Zjistila jsem, že posledních pár týdnů, co je hezké počasí, trávím čas převážně venku. Do parku si většinou chodím jen číst a tudíž relaxovat, ale když pracuji na počítači nebo dělám věci do školy, zásadně si sedám na balkon. Jestli si i vy chcete zpříjemnit dny na balkoně, nechodíte na něj rádi nebo nevíte, co s malým prostorem, mám pro vás deset tipů na to, jak si dekorovat místo, které může  být útulnou schovávačkou před okolním světem!

1) Houpací křeslo 

20 Awesome Small Balcony Ideas Glorifying Even The Tiniest of Spaces!
Houpací křeslo je mojí láskou odmalička. Strašně jsem záviděla mé bývalé sousedce, které rodiče přimontovali houpačku do paneláku. Pokud jste i vy měli takový sen, přeneste ho na balkon! Houpací křeslo bude jednak pohodlné ale hlavně i stylové. Horší je omezenost míst, dvě vedle sebe budou potřebovat větší rozestupy.

2) Houpací síť

Small Apartment Balcony Decorating Ideas (8)
A jestli nechcete houpací křeslo, vyberte houpací síť! To je pro mě snad ještě větší představou klidu a relaxu, než minulý balkon. Nemáte chuť jen popojít a skočit si do sítě, abyste se mohli v klidu jen houpat a nasávat okolní vzduch? 

3) Útulná letní postel

How to Make the Most of Your Tiny Balcony
Nejsem si jistá, kde byste museli takový balkon mít, abyste si mohli bezstarostně udělat letní postel. Občas totiž zaprší v každém ročním období a tak bude tato "sranda" trochu obtížnější na údržbu. Pokud ovšem máte krytý nebo vnitřní balkon, závidím vám! Můžete si totiž vytvořit oázu klidu a lenošení, kde se rozhodně bude skvěle koukat na filmy nebo číst knihy.

4) Spousta zeleně

Small Balcony Furniture and Decor Ideas (56)
Není to až tak neobvyklé, ale i tak to musím zařadit do pěti nejlepších bodů. Pokud si jednoduše nemůžete dovolit vlastní zahradu, přesuňte si kousek přírody aspoň na balkon!


5) Světýlka

awesome 42 Creative Small Apartment Balcony Decorating Ideas On A Budget  http://about-ruth.com/2018/06/19/42-creative-small-apartment-balcony-decorating-ideas-budget/
Jestli existuje něco, co mě rozhodně nikdy neomrzí, pak to jsou světýlka. V zimě tvoří nádhernou vánoční atmosféru na stromečku, na podzim je ověšuji po záclonách a zdobím jimi poličky společně se svíčkami a přes léto rozhodně patří na balkon! Pokud nemáte v blízkosti zásuvku, kupte si světýlka na baterky. Vybírejte nejlépe ty, kterým se baterky dají vyměnit - v případě, že jsou baterky nevyměnitelné, raději nekupujte. Rychle vám přestanou svítit a můžou letět do koše dřív, než si je stačíte pořádně užít.

A co vy, máte nějaké osvědčené tipy na vylepšení letního balkonu?

úterý 3. července 2018

Jak se připravit na první rande

Související obrázek


Spousta médií zveřejňuje články o tom, že v současné době se žádné schůzky a rande nepreferují. Že sociální sítě ulehčují i navazování vztahů a je mnohem lepší si několik týdnů psát s cizím člověkem, abyste si ho "oťukli", než se vydat na opravdové rande. To ale postrádá to kouzlo, no ne? Podle mého v životě každé dívky ten moment jednou přijde. Ozve se ti kluk s nabídkou nějaké schůzky. Je úplně jedno, jestli tě pozve na kávu, zmrzlinu nebo luxusní večeři do restaurace s výhledem na město. Jedno bude úplně stejné - budeš ve stresu z asi milionu věcí, které tě normálně nerozhodí a budeš mít takový ten pocit, že to rozhodně nezvládneš, určitě se ztrapníš a dopadne to katastrofálně. Nemusí to ani být první rande vůbec, ale prostě jen rande s novým klukem, kterého jsi poznala.

Musím tě zklamat, ale nejde naprosto přesně sepsat návod na to, jak se připravit. Nezavrhni ale můj článek jen proto, že jsem teď téměř vyvrátila název! Mám i přes to pro tebe několik rad, které tě mohou uklidnit před tvým odchodem z domu. Takže se zhluboka nadechni, přečti si je a pak vyraz vstříc novým dobrodružstvím a lásce!

Co si vzít na sebe?

Tvůj výběr se samozřejmě prvně bude odvíjet od toho, jaké je venku počasí. V zásadě platí pravidlo, že by jsi měla jít v tom, v čem se cítíš nejpohodlněji. Zní to jako klišé, že? Ale věř mi, že je to pravda. Na prvním rande by ses měla cítit hlavně pohodlně a nemyslet na to, že se ti krátká sukně sune nahoru, tvůj výstřih je určitě příliš odhalující, nebo že je ti vlastně strašná zima a tu procházku radši chceš zkrátit. Samozřejmě šaty nebo sukně působí roztomile a žensky, rozhodně přemýšlej nad volbou takového kousku. Pokud jsi ale vyloženě kalhotový typ, nemá cenu se nějak přetvařovat. Jen pamatuj, že kluka potěší, když vidí, že jsi se takto pěkně oblékla jen kvůli němu.

Jak se nalíčit?

Odpíchni se od toho, jak se líčíš klasicky. Pokud makeupu nefandíš vůbec, nestresuj se s nějakými experimenty. Mnoho stránek pro dívky to radí, ale já k tobě budu upřímná - pokud se líčit neumíš a byl by to pro tebe spíše boj, byla bys akorát nervózní a riskovala bys, že se to opravdu nepovede tak, jak třeba zamýšlíš. Pokud se ale ráda nalíčíš, klidně zvol něco výraznějšího! Já se ráda nalíčím na rande víc, než obvykle - třeba si udělám linky a stíny nebo přidám tmavou rtěnku. Té si užívej do doby, než tě bude chtít tvůj milovaný líbat každou chvíli!

O čem se bavit?

Pokud jsi přijala pozvání na schůzku, určitě musíš mít o klukovi aspoň základní info. I to minimum, co si napíše na Tinder nebo to, co můžeš vyčíst z jeho Facebooku ti může pomoci. V zásadě to máš strašně lehké - nevíš o něm spoustu věcí, takže máš vcelku volnou ruku! Zeptej se ho na zájmy a jeho volný čas, na oblíbenou četbu, jídlo, proč tě vzal zrovna na místo, kde jste. Vynech prozatím nějaké otázky týkající se rodiny, jeho minulých vztahů nebo toho, zda hledá vztah či pobavení - ostatně to poznáš hned po schůzce, jak se bude chovat. Je ale nevhodné to probírat přímo na místě.

Co když bude trapné ticho?

Ten moment zná každý. Bavíš se s někým novým, skončíte s tématem a najednou ticho. Oba začnete přemýšlet nad tím, co říct a vzniká "trapné ticho". Zamysli se - stalo se ti to někdy třeba s mamkou? Se spolužačkou? Ne. Protože ti přijde naprosto normální mlčet a chvíli prostě nemít co říct. Trapné ticho je trapné jen do chvíle, kdy si to ty sama myslíš. Takže pokud taková situace nastane, prostě se jen nadechni, vydechni, usměj se na svůj doprovod a klidně to prostě odlehči nějakou větou. "Mně teďka ale úplně došla řeč, promiň" se smíchem bude znít rozhodně lépe, než když se začneš červenat a sklopíš obličej k zemi.

Co pusa na prvním rande?

To je velice individuální věc, na kterou ti každý řekne jiný názor. Záleží na tom, kolik ti je, jaké máš zkušenosti, jestli jsi spíš stydlivý typ nebo holka, která nebere pusu jako nějaké větší gesto. Někteří kluci ale prostě jen dají při odchodu letmou pusu na tvář a přijde jim to normální. V takovou chvíli samozřejmě záleží na tobě. Buď si to nech líbit, nebo nastav jen tvář - pusa na ni tě rozhodně nijak nevytrhne. V nejhorším se můžeš omluvit, že nechceš spěchat.




pondělí 28. května 2018

Jsi závislá na telefonu?

Výsledek obrázku pro pinterest girl with telephone
Závislost na sociálních sítích a telefonu je čím dál častější. Mladá generace je schopná ho držet v ruce neustále, ať sedí u oběda, ve škole při hodině nebo po cestě městem. Samozřejmě je to z mnoha důvodů - je nám vším, co potřebujeme. Pouští hudbou, počítá, fotí, komunikujete s ním s kamarády. Je ale správné neustále kontrolovat, zda nemáš nějaké nové upozornění? Mám zde pár příznaků, díky kterým si možná připustíš, že na telefonu závislá opravdu jsi:



- Neustále ho kontroluješ, potřebuješ mít displej vzhůru.
- Máš potřebu reagovat na zprávu či jakékoliv upozornění okamžitě, co ti přijde.
- Jsi nervózní, když si zapomeneš nabít telefon, či u sebe nemáš nabíječku.
-V každé volné chvíli zapínáš displej telefonu.
- Občas se přistihneš, že i při tom, co jsi s přáteli nebo rodinou, bezmyšlenkovitě projíždíš sociální sítě.

Tak co, v kolika z těchto pěti důvodů jsi se našla i ty? Musím se přiznat, že i já nedokážu vyjít ven bez telefonu. Už jen pro ten pocit bezpečí, pro neustálou kontrolu a stres z toho, že ten telefonát nebo zpráva přeci bude smrtelně důležitá. Proto jsem si dala svůj týdenní detox bez telefonu a teď i tobě přináším několik typů, jak si od této závislosti trochu pomoci.

Všechny konverzace řešte co nejrychleji

Já osobně velmi ráda lidem telefonuji, protože mě nebaví zdlouhavá domlouvání. Pokud chci osobní formu kontaktu, než telefonování, použiji videohovor na messengeru, Facetime apod. a pokud naopak druhý člověk nemá čas na telefonování nebo z nějakého důvodu nemůže, nahraji hlasové zprávy. Snaž se o rychlejší kontakt i ty. Zavolej, místo toho, abys půl hodiny domlouvala čas schůzky. Jakmile domluvíš to důležité, telefon odlož. Seznam ostatní s tím, že bys byla raději, kdyby volali i oni tobě.

Polož telefon na stůl, ne k posteli

Jednak tě to ráno donutí z postele vylézt, taky se ti ale bude lépe spát. Ovšem je na to mnoho teorií, které rozhodně stojí za přečtení. Také se ti bude lépe usínat. Nebude tě to totiž nutit k neustálému sledování místa, kde se telefon nachází, jestli se náhodou nerozsvítí displej.

Vyhraď si čas, kdy telefon vypneš

Já telefon házím na druhou stranu pokoje okamžitě, co si sedám k učení. Jinak totiž nemám šanci se cokoliv naučit, protože je vždycky všechno důležitější a zajímavější, než právě to učivo. Také vypínám telefon při čtení knih, obzvláště těch z povinné literatury. Urči si čas, kdy nebudeš telefon používat ty a dodržuj to.

Ve společnosti telefon vůbec nevytahuj

Už jsem se naučila telefon vytahovat z kapsy nebo kabelky co nejméně. Strašně mi vadí, když jdu s přáteli do restaurace nebo jen na kafe a po nějaké chvíli, co dojde společné téma, postupně všichni vytahují telefony a bezmyšlenkovitě projíždí Instagram nebo podobné sociální sítě. Většinou vytrvám a sama ho nechávám v kabelce, dokud ostatním nedojde, co dělají. Snaž se omezit telefon také - když jsi s někým venku, nebuď přítomně s někým na sociální síti! 

čtvrtek 24. května 2018

Jak zvládat stres před koncem školního roku?

Výsledek obrázku pro tumblr gif stress
Ať už jsi na základní, střední nebo vysoké škole, přichází ten čas, kdy se uzavírá klasifikace, dopisují poslední testy, přichází zkouškové období a ty máš pocit, že se raději zabiješ, než abys musela ještě pár dní do té školy chodit. Musím se přiznat, že letos je pro mě uzavírání klasifikace asi nejpohodlnější ze všech let, které na střední mám. Jak jsem vždy bojovala s matematikou nebo účetnictvím, letos jsem to zvládla všechno udržovat na dobrém průměru a jestli to vše dobře dopadne, horší slůvko než "dobrý" mít na vysvědčení nebudu.

I přesto na sobě pociťuji stres z toho, že nic nestíhám, že se musím naučit na spoustu předmětů, dopsat seminární práci, zprávu z praxe, ročníkovou práci a ještě vypracovat sloh na jazyky a tak se snažím uklidňovat vším, co jde. Teď své sepsané tipy předávám dál - tak si je rychle přečti, aplikuj a vydrž, prázdniny jsou za dveřmi!

Důležitá data a myšlenky si vždy zapisuj


Ať už se jedná o test z matematiky, kadeřnici nebo výlet s kamarádkou, vše si poctivě zapisuj do diáře. Pokud tě nebaví papírová podoba, najdeš takový malý diář i v telefonu nebo počítači. Pod stresem ti totiž vše začne vypadávat z hlavy a s přílivem dalších informací a důležitých dat na ty starší zapomeneš. Jakmile si zapíšeš něco do diáře, odpadne ti starost s pamatováním.

Uč se včas


Jakmile víš, že budeš příští týden psát nějaký test, klidně si vypiš poznámky, ze kterých se budeš učit, co nejdříve. Nejlépe si je začni pročítat každý den, aby se ti aspoň dostaly do hlavy. Při opravdovém učení pak nebudeš ve stresu z toho, že ten text v podstatě vidíš poprvé a nemáš šanci se ho naučit.

Hodně spi


Dobře, chápu, že to se říká těžce hlavně v tomto období, kdy na spánek v podstatě nemůžeš a nechceš mít čas. Raději sedíš u učiva nebo prokrastinuješ čímkoliv jiným, protože když přeci půjdeš spát, už se nebudeš moci učit. A co kdyby ses náhodou ještě mezi tím sledováním seriálu učit chtěla, že? Raději vypni počítač a pořádně se prospi - budeš mít více energie, budeš soustředěná a lépe se naučíš.


V žádném případě neprokrastinuj


Teď na to totiž je nejhorší čas. Opravdu nejhorší. Zvykni si odkládat telefon někam na poličku nebo na stůl s vypnutými zvuky a obrazovkou otočenou dolů. K počítači si sedej pouze v akutním případě a televizi si povol maximálně dvě hodiny denně. Snaž se být plně soustředěná na věci, které potřebuješ - místo sociálních sítí se raději jdi projít, aspoň se ti vyčistí hlava.

Odměň se


Po každém napsaném testu nebo odevzdané práci se pořádně odměň - vždyť si to zasloužíš! Kup si něco dobrého, pusť se do knížky, koukni na film nebo si zajdi na kávu s kamarádkou. Relax je ostatně v určité míře taky antistresový!

čtvrtek 17. května 2018

Tipy na nejlepší horory, u kterých zapomeneš dýchat!


V zajetí démonů

Představte si spokojenou sedmi člennou rodinu, která se stěhuje do obrovského vysněného baráku. Každá z pěti sester se nemůže dočkat toho, až se nastěhují do svých pokojů a rodiče jsou spokojení, že konečně bydlí ve městě Amityville. Postupně se ale začínají v domě dít divné věci - však to znáte, jako v každém správném hororu. Tentokrát jsou ale terorizováni do takové úrovně, že požádají o pomoc světově známých vyšetřovatelů paranormálních aktivit Eda a Lorraine Warrenových. Při filmu rozhodně budete zapomínat dýchat - a co je ještě horší, film je natočený podle skutečných událostí. Takže pokud byste se přeci jen po filmu nebáli, googlete tento případ a zjistěte víc!
Výsledek obrázku pro gif v zajetí démonů

Annabelle

Hlavními hrdiny jsou John a Mia Formovi, kteří plánují rodinu a spokojený život. John pořídí své manželce, nadšené sběratelce panenek, krásnou starou panenku se sněhově bílými šaty a rudými tvářemi. O pár dní později vniknou do jejich domu vyznavači satana, členové podivného kultu a brutálně mladý pár napadnou. Později se začnou ale dít divné věci, které postupně začnou připisovat na účet panence. Film je inspirován příběhem, který vyprávěli Ed a Lorraine Warrenovi - nezažíváte deja vu, řeč o nich byla i v minulém hororu.
Výsledek obrázku pro annabelle

Paranormal activity

První díl ze série těchto filmů začíná přestěhováním mladého páru Katie a Micaha do San Diega. Katie zažívá odmalička podivné a nevysvětlitelné jevy, ale zdá se, že je s nimi smířená a nikterak nevyšiluje. Přesto najme doktora Fredrichse, který jí vysvětlí, že ji nepronásleduje duch, nýbrž démon. Poradí jim nijak na démona nereagovat a snažit se co nejméně o něm přemýšlet - démoni se živí negativní energií a myšlenkami. I přesto Katienin muž každou noc natáčí jejich ložnici, aby se o paranormálních aktivitách přesvědčil sám. Katie se ale začíná chovat čím dál více divněji a velkou zajímavostí jsou tři různé alternativní konce - schválně, který se nejvíce bude zamlouvat vám!
Výsledek obrázku pro paranormal activity

Sinister

Manželé Ellison a Tracy Oswaltovi se stěhují do nového domu, na jehož půdě Elliot objeví bednu s pásky, které si postupně pouští. Jako autora detektivních románů ho ze začátku pásky zajímají a inspirují, ale v domě se začínají dít nevysvětlitelné jevy, které se stupňují čím dál více. Konec tohoto hororu rozhodně není happy end, ale rozhodně za to stojí!
Výsledek obrázku pro sinister

Uteč

Mladá běloška Rose se chystá brát svého přítele černocha Chrise domů, aby ho představila rodičům. Chris má strach kvůli rozdílnosti barvy jejich pleti, ačkoliv se ho Rose snaží přesvědčit, že v našem století se rasová rozdílnost už neřeší. Roseini rodiče jsou na Chrise neskutečně milí, což může působit jako začátek romantického kýčovitého filmu. Ostatní černoši, které postupně potkává, se chovají zvláštně a i on začíná dostávat pomocí náznaků pocit, že by měl rychle utéct. Může se ale z tohoto městečka ještě dostat pryč, když se proti němu začnou obracet i jeho nejbližší?
Související obrázek

Insidious

Příběh začíná u rodiny Lambertových, kde se začínají dít divné věci. V dětských pokojích se objevují zvláštní jevy a ty vyvrcholí ve chvíli, kdy se jeden ze synů neprobudí. Doktoři nedokáží definovat, proč se nedokáže probudit. Proto přivolají "vymýtače duchů" Elise, která se pokusí přivést ho zpět do našeho světa.
Výsledek obrázku pro insidious

Tiché místo

Abyste se měli na co těšit, přináším jako poslední tip film, který se na plátnech kin teprve objeví. Lee a Evelyn společně se třemi dětmi žijí ve svém domě v naprosté tichosti - jen díky tomu přežívají. Museli se naučit novým pravidlům po té, co přišli na zem "Oni". Nikdo neví, co jsou zač. Ví se jen to, že mají vyvinutý sluch natolik, že každý zvuk dokáže přilákat jejich pozornost - což znamená smrt.

Výsledek obrázku pro tiché místo

neděle 22. dubna 2018

Recenze - horor Vadí nevadí

Výsledek obrázku pro truth or dare gif

Horor Vadí nevadí (v originále Truth or Dare) popisuje skupinu přátel, kteří odjíždí na dovolenou do Nového Mexika. Hlavní hrdinka Olivia se seznámí s poměrně hezkým a sympatickým mužem, který celou jejich partu zatáhne do starého kláštera, kde společně hrají hru Vadí nevadí. Pokud přijde na člověka řada a on zvolí "vadí", musí splnit nepříjemný úkol. Pokud zvolí "nevadí", odpovídá na nějakou nepříjemnou a osobní otázku. V jednu chvíli mladík prozradí ostatním, že je musel ke hře nalákat, aby neumřel on sám a že z toho není cesty ven.
Samozřejmě to celé partě přijde jako blbost a po příjezdu zpět na hru zapomínají, ale ne na dlouho - sama se jim připomíná kdekoliv, kde to jen jde. Dostávají papírky s textem "Truth or dare", chodí jim zvláštní smsky, zobrazují se nápisy na zdech. A postupně všichni musí dělat horší a horší úkoly..

Sama jsem od hororu neměla žádná očekávání. Velkým plusem pro mě rozhodně byla hlavní hrdinka Lucy Hale, kterou mám spojenou hlavně se seriálem Pretty little liars. Její roli zahrála bravurně. A celkově působily herecké výkony všech hlavních hrdinů velmi dobře. Co mi ale chybělo, bylo vypětí a pořádný strach, který bych od hororu tohoto typu očekávala. První polovina filmu se rozjížděla velmi pomalu, úkoly byly sice děsivé, ale očekávala bych rychlejší spád. Ve druhé části to bylo lepší, ale kromě scény s chůzí po střeše mě nic neudrželo napjatou, že bych musela až zadržovat dech.
Samotný příběh byl dobrý, postavy sympatické, jen jsem očekávala více lekaček a napínání, křiku a vyděšených tváří :D
Pokud bych se naprosto odpoutala od toho, že měl být tento film označený jako horor, pak bych ho ohodnotila jako příjemný thriller, který měl hlavně neočekávaný konec, u kterého jsem naprosto nechápala:D

Výsledek obrázku pro rating icon

středa 4. dubna 2018

Neznalost českých dějin, jak ostudné

Na základní škole jsem nepovažovala dějepis za důležitý. Měli jsme extrémně hodného učitele, testy se daly opisovat jedna báseň a já navíc byla celou devítku šíleně zamilovaná do spolužáka, takže jsem ten ročník profrčela, že ani nevím jak. Asi jsem párkrát v hlavě držela myšlenku, že "to se naučím stejně na střední", možná "to ani nebudu potřebovat". Byla jsi tak blbá!

Prvák a druhák jsem nic jako dějepis neměla. Co by se dalo čekat od ekonomické školy, naše hodiny vyplňovala statistika, matematika, účetnictví a podobné příšerné předměty. Poprvé jsem se začala potýkat s dějinami teď, ve třeťáku. Ze začátku roku to bylo takové oťukávání a hlavně probírání nudného pravěku (tedy, teď doufám, že jsem nikoho neurazila) a jak jsem se zmiňovala v minulém článku, v tu dobu jsem jela na přípravný kurz na UK. Haha, při vyplňování testů mě zarážely otázky na české dějiny. Sakra, vždyť já ani nevím, jakým dnem začala druhá světová válka u nás! Nebo jak šli za sebou prezidenti. Vždyť ani nevím, co to byla nějaká Bitva u Zborova. Prostě hromada věcí, ve kterých jsem měla mezery a domů odjížděla s ostudou.

O to horší byla myšlenka, že bych měla na konci roku skládat průvodcovské zkoušky. Šest okruhů, mezi nimiž je jeden věnovaný i dějinám. "Můžu se zasmát? To si do hlavy nenacpu." Slova, která se mi věčně honila hlavou. Nebyla jsem toho schopná do teď, tak jak to mám do půlky dubna stihnout. Je mi to trapné, ale já nevěděla, kde začít. Jak dát všechna ta data dohromady? Jak to pospojovat? Stále v tom mám guláš, a to už mě čeká zkoušení za dva týdny.

Říkám si, proč do nás nehustili historii ČR více? Nebo se snažili, ale my prostě jen ignorovali? Nepamatuji si, že bych dělala nějaké testy přímo na ČR, na prezidenty, světové války a jejich dopad u nás nebo něco podobného. Při poslední schůzce v kavárně se spolužáky jeden z nás vykřikl špatný datum nějaké události, načež se ozval naštvaný chlápek vedle nás, že "To přece má vědět každý". No, díky, super motivace k tomu se to učit. Raději zaklapnu sešit a budu všem odpovídat, že to už mě nezajímá, protože už jsem to promrhala a měla vědět dřív. Lidi, já jsem zoufalá.

Asi by bylo fajn závěrem říci, že je ten článek zřejmě plný zmatků tak, jako je plná má hlava. Jen jsem měla hroznou chuť vypsat ze sebe všechny ty emoce, ačkoliv se mi to asi stále nepovedlo a mám chuť sepsat nějakou poezii (ačkoliv to neumím) a něco nakreslit (ačkoliv na to teď asi nemám trpělivost). Takže si půjdu dát vanu a pak si lehnu s knížkou od Kafky, protože to je asi tak jediný, na co se zmůžu. 

sobota 10. března 2018

Deset myšlenek při přípravném kurzu na UK

Před pár měsíci zpátky jsem měla možnost zúčastnit se přípravného kurzu pro zájemce o studium žurnalistiky na Univerzitě Karlově. Předcházelo tomu vypisování motivačního dopisu, svých referencí a životopisu a pár dní plných stresu, jestli se tam dostane i můj spolužák, který nemiluje češtinu o nic méně, než já. No, dostali jsme se oba dva. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem o tom nenapsala samostatný článek, pouze se na minulém blogu zmínila o "výletu do Prahy". Tak se k tomu vracím a vy si můžete přečíst mých deset myšlenek, které jsem při přípravném kurzu měla.

  1.  Ta budova je hrozně malá

    Jestli jste někdy byli na Hollaru, dáte mi za pravdu. Naše střední škola, která předtím byla hájenkou a školou pro myslivce, má proti tomu obrovské chodby. Jo teda to, že je ta budova malá nevylučuje fakt, že jsme se dokázali ztratit. Šli jsme tam na poslední chvíli a pak litovali, že přicházíme do té místnosti už při výkladu učitelů.
  2. My jsme hrozně malí!

    Už ani nevím, při jaké příležitosti se který z profesorů ptal, ale zjišťovali, kdo z nás letos maturuje. Lehčí by bylo se zeptat, kdo nematuruje. My dva. Já a Faitík. Byli jsme jediní třeťáci z těch čtyřiceti lidí, kteří se zúčastnili kurzu. No, určitou výhodu to mělo, například - můžu jet příští rok znovu!
  3. Profesoři jsou fakt cool

    První profesor, se kterým jsem se potkala, vypadal spíš jako student. Takže mě trochu překvapilo, když se po jeho představení zeptal na náš oblíbený seriál. Ostatní házeli klasiku, kterou většinou odkýval hlavou nebo přidal pár svých otázek. Když jsem přispěla svým "Stranger things", opáčil mi, jestli se mi druhá série líbila. Halo? Kterýkoliv z učitelů na naší škole by ani nevěděl, jestli to je název seriálu nebo sušenky.
  4. Profesoři jsou děsiví

    Křičí. Co je horší, oni křičí, protože ví, co je správně. Naši profesoři křičí, protože jsou naštvaní, podráždění, nervózní z porady nebo unavení, ale oni křičeli, protože byli naštvaní naší neznalostí. A nebo nás chtěli odradit a připravit na to, jak to při studiu vypadá. V každém případě se jim povedlo usadit mě na židli ve studiu a tam předstírat, že jsem jen vzduch. Nechtěla jsem ani nastavovat kameru, ani přepínat obrazovky, starat se o zvuk, spravovat vysílání nebo nedejbože sedět před kamerami. 
  5. Celý život jsem mluvila špatně

    Další hodina byla předpokládám ochutnávka předmětu Tvůrčí rozhlasové dílny (trochu jsem slídila na webu, jsem nervózní z množství předmětů). Stačilo číst krátký text, jehož slova mám vyrytá do paměti doteď. Dobrý den, připraveny jsou krátké zprávy. Už po pár větách totiž zjistíte, že způsob, kterým jste doposud mluvili, je naprosto špatný. Čti, jako bys nečetl! Čti interpunkci! Nečti tolik ty tečky! Byla jsem tak zmatená!
  6. Při studiu asi přijdu o své nervy

    Protože ostatní studenti byli zajímaví. Neříkám, že všichni. S většinou z nich jsem neměla možnost vůbec mluvit, ale stačilo mi těch pár individuí, kteří upoutávali veškerou pozornost svým hlasem či vzhledem. Nevadí mi komunikovat s lidmi a mám ráda jejich pozornost, ale jestli se mě bude každou chvíli někdo ptát, jestli jsem v pohodě, necítím se naštvaná, jestli jsem přijela z Plzně nebo Olomouce, asi někoho plesknu.
  7. Při přijímačkách přijdu o své nervy

    Nemusím vlastně ani čekat do studia. Ty přijímačky samotné budou asi pořádný maso. Když nevyplňujeme SCIO testy a neposíláme známky ze střední, už toho moc nezbývá. Jen testy z dějin a kultury a všeobecného přehledu a osobní pohovor s tématy jako je ekonomie státu nebo vztahy s okolními zeměmi. Haha, no to je super!
  8. Jsem borec, že mám blog

    Čekala jsem, že se seznámím s kupou blogerů, grafiků a copywriterů, se kterými vyměníme kontakty a budeme se podporovat na cestě za lepším životem v marketingu. No, když jsem se snažila rozproudit vody s tím, jak se na kurz dostali a na čem momentálně pracují, neřekli nic. Protože nepracují. Parta lidí na mě koukala jako na blázna, že jsem copywriter, mám svůj vlastní blog a občas píšu do novin. Není to zvláštní?
  9. Žurnalistika není o psaní

    Tedy, není jen o psaní. V dnešní době se do žurnalistiky zahrnuje i práce s kamerou, střihem, práce před kamerou, focení, správné mluvení a dalších sto padesát věcí. Trochu mě tak vyvedli z omylu, že když půjdu studovat žurnu, strávím těch několik let jen psaním textů, povídek a románů. 
  10. Je to jediná vysoká, na kterou chci

    Já vím, je to šílený. Už jsem to slyšela i od mamky. Mnohokrát jsem přemýšlela, co budu dělat, pokud se tam nedostanu. Jestli pro mě bude mít cenu studovat něco jiného, když stejně při první příležitosti školy nechám, jen abych mohla jít na UK. Za rok to bude jediná přihláška, kterou budu odevzdávat, což je docela risk, že? 
Studuje někdo z vás na UK? Nebo studujete žurnalistiku jinde? Jaký z toho máte dojem?