úterý 8. srpna 2017

Děsivé postřehy ze života baristky I.


Už to je devět měsíců, co jsem poprvé přišla do kavárny s tím, že bych zde chtěla brigádničit. Měla jsem za sebou pár zkušeností s krátkodobými brigádami, ale jako šestnáctiletý prcek jsem neměla ani tušení, jak to zrovna v kavárně chodí. Těšila jsem se na plno nových lidí, na přípravu zákusků, na spoustu zmrzliny a kávy. Prvních pár týdnů jsem se oťukávala, pomalu ani nepípla, ale co se takhle pozoruji, zřejmě jsem se asi od té doby oťukala a mnohem více vnímám chování některých lidí. Víte, i oni by třeba mohli mít spoustu poznámek k tomu, jak se chová barista, co dělá špatně, dobře, já vám to neberu. Jen vám chci sepsat několik děsivých postřehů, které mě nějakým určitým způsobem vykolejily- a ani to třeba nemuselo být těmi lidmi, jako spíš mnou.

Zdravení u zmrzliny

O tomto problému jsem se bavila i s jinými prodavači v různých obchodech. Naše kavárna má i otevřené okno se zmrzlinou, takže nemusíte chodit dovnitř, abyste si zmrzlinu vybrali. Stačí si stoupnout před vitrínu a počkat na nějakého z baristů. Při vší počestnosti, snažím se být vždy k lidem milá. Mě samotné to pak udělá lepší den, když se na mě člověk usměje, prohodí pár slov.. Takže přicházím ke zmrzlině s úsměvem a klasicky chci začít větu "Dobrý den, máte vybráno?" v polovině věty mě ale člověk zarazí většinou něčím jako "Citron a jahoda." "Citron." 
Pardon, to je nový styl zdravení? Tím to ale nekončí, člověk totiž ani nepoděkuje, neřekne ani "čau" při loučení a celá konverzace probíhá vlastně jen z jedné strany. Držím se pak zuby nehty, abych se usmívala :) Stále se totiž nedokážu smířit s tím, že to některým lidem přijde normální, achjo:)

Jak chutná citron?

Zůstaneme ještě u zmrzliny. Dost často se totiž potýkám s tím, že se mě lidé ptají na různé druhy zmrzliny. Je pravda, že pokud jsou názvy psané italsky, spousta lidí prostě neví, co to znamená (ani já bych to nevěděla, kdybych tam nepracovala), takže už mi přijde normální, že odpovídám co to je a nezlobím se. Dostávám se ale trochu do úzkých, když se mě lidé zeptají, jak chutná citron. Nebo jak chutná borůvka. Potřebovala bych trochu vědět, jak to myslí, zda chtějí vědět, jestli je kyselá, krémová, studená nebo jestli citron opravdu chutná jako citron. 
Vytvořila jsem si proto svojí vlastní definici osvěžujících, kyselých, hořkých, sladkých, dětských, nezvyklých a letních zmrzlin, protože přesně tohle po mě lidé chtějí. Občas je sranda vysvětlit, jak co chutná..:D

Latté bez mléka, prosím

Většinou se teda jedná jen o přeřeky, ale dost se tomu nasmějeme. Slečna myslí například na to, že by si dala bez kofeinu, ale místo toho řekne "Dala bych si latté bez mléka sebou." Slečno pardon, cože to chcete?:D 

Malá, střední, velká káva

Vím, že třeba Starbucks nebo další takové kavárny nabízejí různé velikostí nápojů, ale když přijdete do klasické kavárny, většinou si můžete objednat úplně malé espresso, lungo, ristretto, americano,.. Když přijde člověk do kavárny, většinou řekne něco jako "Jedno malý presso", načež přijde otázka "a úplně to malé, nebo větší kávu?" takže člověk samozřejmě odpoví "tu větší, prosím" z čehož nám vyplývá, že už máme americano. Nebo řekne malou kávu, myslí ale ristretto, což číšník ale neví a už je tady zmatek na druhou. Proč lidi neupřesní, co přesně chtějí? Vidím to tak zřejmě ale jen já, třeba za pár měsíců budu jak profík házet jednu kávu za druhou :D

A co vy, pracujete v kavárně a zažíváte něco podobného?
Nebo to vidíte z opačné strany a vadí vám něco, co my, baristé, děláme?

1 komentář: