středa 28. února 2018

Tetování před osmnáctkou

Je docela velkej risk. Pokud se to nechystáte oznámit mamce a tátovi, může to být risk dokonce větší, než přitáhnutí domácího mazlíčka nebo pětky z matiky. Tetování vám nikdo z kůže už nedostane – jasně, v téhle době existuje odstraňování tetování, ale to je drahý, bolestivý a rodiče a starší lidi to vůbec nezajímá, protože to tak určitě nemůže být! A s tím tetováním budete do konce života a na staré kůži to bude vypadat ošklivě a bude to rozpité a nenajdete si žádnou práci a budete za fetky.
Těch předsudků je mnohem, mnohem více. Některé jsou pravdivé, jiné úsměvné, každopádně to nemění nic na tom, kolik lidí se k tomuto “vyzdobení” kůže přiklání. Můžu se vám přiznat, že i já jsem měla několikrát za život ten šílený nápad, že by se mi určitě hodilo mít na sobě vytetované tohle a támto a teď jsem i docela ráda, že jsem nic z toho neuskutečnila.
První tetování, jehož význam znám stále jen já, jsem měla v plánu na své osmnácté narozeniny. Až na dobu, kdy si za něj budu zodpovědná opravdu jen já. Osmnáct mi ale bude až v dubnu a tak bych nečekala, že mamka přijde s nápadem udělat si nějaké společné tetování. Byl to naprosto spontánní nápad, který dostala při pojíždění Pinterestu. A tak proč ne? Termín u tatéra jsme měly zamluvený o tři týdny později, takže jsme měly dost času na promyšlení a zdokonalení motivu, který jsme si vybraly. Mamka skončila u hvězdy pod levou klíční kostí, já se s měsícem nespokojila. Dodala jsem k němu souhvězdí berana a kometu. Ach, moje první tetování bylo vymyšlené.
Celkově trvalo asi hodinu, než mi tatér na té klíční kosti něco vykouzlil a od první chvíle jsem věděla, že miluji své tělo zase o něco víc. A o to jde, ne? Třeba jednou budu litovat, že ho mám. Ale teď? Miluji svůj malý skromný vesmír.
Čekala jsem i všemožné reakce ze strany rodiny, ale díky bohu za příbuzné, které mám. Babičkám a dědům jsem hned rozeslala fotku na Facebook a pak se sami naživo ptali, ať jim to ukážu, chválili ho. Táta asi předpokládal, že budu mít jen ten měsíc, tak ho to trochu zaskočilo, ale nemá mě rád ani o trochu méně, než bez tetování. Teda, aspoň doufám. Takže vlastně celá pohádka skončila dobře, milé děti.

2 komentáře:

  1. Já osobně jsem vděčná, že jsem si tetování nechala dělat až po osmnáctinách(já si jen vybavuji, co jsem měla za inteligentní nápady - asi bych si usekla ruku, kdybych si v šestnácti nechala vytetovat Belieber na předloktí :DD). Ale tvoje tetování je moc hezké, neurazí :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jů, hrozně se mi libi terovani na klicni kosti. Já se nechávala tetovat ve dvaceti, dva roky jsem to promýšlela a vzala jsem to jako takový rituál dospělosti. Mám jinanový list. Máma mě sprdla, že čekala něco modernějšího, třeba motýla :D

    OdpovědětVymazat