sobota 3. března 2018

Veletrh fiktivních firem v Sokolově jako velké fiasko

Pokud patříte mezi studenty obchodních škol, ekonomických akademií, cestovního ruchu či hotelnictví, zřejmě jste o Fiktivních firmách slyšeli. Naše škola má ve třetím a čtvrtém ročníku dvě hodiny týdně tohoto předmětu, který nám má přiblížit fungování reálných firem. Kromě klasického účtování, obchodování s ostatními a tvořením katalogů, letáků a vizitek se nám jednou za čas obohatí výuka i o nějaké ty veletrhy. Nikdy jsem si nemyslela, že se stanu hlavní kritičkou všech akcí, na které mě škola pošle. Jak se ale zdá, k tomuto veletrhu žádná pozitivní slova nenapíšu. 
Má firma se specializuje na dekoraci narozeninových oslav, maturitních plesů či jiných událostí a akcí pomocí balonků. Může bez jakýchkoliv zábran prohlásit, že velkou část příprav jsem dostala na bedra jen já. Webové stránky, katalog, letáčky, vše bylo na mně. Šílela jsem. Chtěla jsem mít všechno tak rychle hotové, jak to jen šlo a tak jsem si celkem oddychla, když náš autobus v šest hodin ráno startoval směr Sokolov. 
Po dvou a půl hodinách nekonečné cesty (měřím 174 cm, jak se mám narvat na jedno sedadlo?) jsme dorazili na místo. Bylo nám oznámeno, že nás čeká pouze třičtvrtě hodiny příprav. I tak se nám podařilo vytvořit příjemné růžové prostředí našeho stánku, které se skromně skládalo ze čtyř židlí, malého stolku a nástěnky. Vše jsme s holkama sladily do již zmíněné růžové. Nafoukly několik balonků, vytvořily girlandy, připravily veškeré materiály. Teď už jsme před sebou měly jen čtyři hodiny obchodování a zkoušení porotců.
Teď se připravte. Porotkyně z angličtiny zkoušela klasické otázky, sotva se nás zeptala na pět základních věcí a mizela z nedostatku času. Dalším porotcem byl pan starosta. Moc sympatický pán, těšili jsme se na jeho hodnocení. No, k nám nepřišel. Nejmladší porotce se ptal na velmi zákeřné otázky, leč nám se nedostaly, protože co? Nepřišel. Jediným člověkem, který se poté přišel zeptat na otázky, byl velmi aktivní porotce s neotřelými prosbami na výzdobu od naší firmy. Typický obchodník, který seděl nakloněný nad stolem, oči upřené na mě a stále další a další otázky a chytáky. Jestli byl on jediným člověkem, který hodnotil (v češtině) náš stánek, asi to není úplně nejspravedlivější, že? 
Zapomněla jsem zmínit místo našeho stánku. Přímo naproti dveřím. Vchodovým. A nonstop otevřeným. Nenapadlo mě, že si s sebou budu muset brát i beranici a kožich, abych zvládla ty čtyři hodiny sedět na místě a neklepat se při tom. (Toto píšu pod dekou s čajem, můj organismus to bohužel nezvládl).
Několik hodin se táhlo jako soply z nosu (nedokážu najít jiné přirovnání.. tak třeba jako karamel?) a v podstatě to bylo jedno a to samé, vypisování nějakých dokladů, komunikace s lidmi a netrpělivém vyčkávání konce. Který konečně přišel kolem druhé hodiny odpolední. Víte, člověk tak nějak čeká, že to nakonec dopadne dobře. Že vám třeba řeknou "hele, sice jsme váš stánek úplně přešli, ale líbil se nám, máte první cenu!" že když rozdávají asi milion cen, je to určitá naděje pro všechny - tedy i pro vás. A až do chvíle, než začnou ty ceny vyjmenovávat. "Cena za desetiletou účast školy na veletrhu." Skvělé, takže si cenu převzali žáci, kteří jsou tam poprvé a mohli udělat cokoliv, načež si vysloužili pohár s věcnými cenami. Dalším oceněním byla "Cena za účast jediné základní školy". Výborně! Půjdu si postěžovat na mojí školu, proč se nic takového nedělo u nás, že jsem ten pohár mohla mít taky. Pohárově oceněných firem bylo snad ještě dvanáct. Spousta kategorií, spousta umístění. Bylo zajímavé, že se vždy na dobrých pozicích umisťovaly školy z města. Rozumím, učitele mají více praxe, kterou dokážou předat ostatním, narozdíl od nás, my jsme nevěděli zhola nic. 
Byla jsem šťastná, když se umístila aspoň druhá skupina z naší třídy. Vyhráli cenu starosty. A víte, co byla cena? Žádný pohár, žádný diplom, nic hmotného. Dostali knihu o Sokolově. Přišlo mi to jako cena útěchy, cena výsměchu. 
Nechci vás tu ujišťovat o negativních stránkách Sokolova, učitelů, pana starosty či pořádající školy. Nechala jsem si několik dní na rozmyšlenou, abych vás zde nezahltila jen zbytečně citově proloženými texty pocházejícími z mého rozhořčení. Jen se nemůžu zbavit myšlenky, která mi napovídá, ať se příště velkým obloukem této akci vyhnu.
Jinak ale přeji všem účastnickým školám v příštích letech mnoho štěstí, úspěchů a trpělivosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat