středa 4. dubna 2018

Neznalost českých dějin, jak ostudné

Na základní škole jsem nepovažovala dějepis za důležitý. Měli jsme extrémně hodného učitele, testy se daly opisovat jedna báseň a já navíc byla celou devítku šíleně zamilovaná do spolužáka, takže jsem ten ročník profrčela, že ani nevím jak. Asi jsem párkrát v hlavě držela myšlenku, že "to se naučím stejně na střední", možná "to ani nebudu potřebovat". Byla jsi tak blbá!

Prvák a druhák jsem nic jako dějepis neměla. Co by se dalo čekat od ekonomické školy, naše hodiny vyplňovala statistika, matematika, účetnictví a podobné příšerné předměty. Poprvé jsem se začala potýkat s dějinami teď, ve třeťáku. Ze začátku roku to bylo takové oťukávání a hlavně probírání nudného pravěku (tedy, teď doufám, že jsem nikoho neurazila) a jak jsem se zmiňovala v minulém článku, v tu dobu jsem jela na přípravný kurz na UK. Haha, při vyplňování testů mě zarážely otázky na české dějiny. Sakra, vždyť já ani nevím, jakým dnem začala druhá světová válka u nás! Nebo jak šli za sebou prezidenti. Vždyť ani nevím, co to byla nějaká Bitva u Zborova. Prostě hromada věcí, ve kterých jsem měla mezery a domů odjížděla s ostudou.

O to horší byla myšlenka, že bych měla na konci roku skládat průvodcovské zkoušky. Šest okruhů, mezi nimiž je jeden věnovaný i dějinám. "Můžu se zasmát? To si do hlavy nenacpu." Slova, která se mi věčně honila hlavou. Nebyla jsem toho schopná do teď, tak jak to mám do půlky dubna stihnout. Je mi to trapné, ale já nevěděla, kde začít. Jak dát všechna ta data dohromady? Jak to pospojovat? Stále v tom mám guláš, a to už mě čeká zkoušení za dva týdny.

Říkám si, proč do nás nehustili historii ČR více? Nebo se snažili, ale my prostě jen ignorovali? Nepamatuji si, že bych dělala nějaké testy přímo na ČR, na prezidenty, světové války a jejich dopad u nás nebo něco podobného. Při poslední schůzce v kavárně se spolužáky jeden z nás vykřikl špatný datum nějaké události, načež se ozval naštvaný chlápek vedle nás, že "To přece má vědět každý". No, díky, super motivace k tomu se to učit. Raději zaklapnu sešit a budu všem odpovídat, že to už mě nezajímá, protože už jsem to promrhala a měla vědět dřív. Lidi, já jsem zoufalá.

Asi by bylo fajn závěrem říci, že je ten článek zřejmě plný zmatků tak, jako je plná má hlava. Jen jsem měla hroznou chuť vypsat ze sebe všechny ty emoce, ačkoliv se mi to asi stále nepovedlo a mám chuť sepsat nějakou poezii (ačkoliv to neumím) a něco nakreslit (ačkoliv na to teď asi nemám trpělivost). Takže si půjdu dát vanu a pak si lehnu s knížkou od Kafky, protože to je asi tak jediný, na co se zmůžu. 

1 komentář:

  1. Jak se říká, všeho s mírou. Kolikrát se tě třeba v životě někdo zeptá (krom učitelů :D) na bitvu u Zborova? Takže asi tak - naučit a pak vypustit a dát prostor v hlavě něčemu jinému :D.

    OdpovědětVymazat